Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

n4n0 


Oblíbená alba

Alba, která má n4n0 v oblíbených


reklama

9 fotek, srpen 2014 až prosinec 2016, 4 352 zobrazení, přidat komentář
moje žena
70 tiny 6 | seras
25 fotek, 22.11.2016, 1 694 zobrazení, přidat komentář
9 fotek, minulou sobotu, 4 521 zobrazení, 1 komentář
179 fotek, podzim, 5 536 zobrazení, přidat komentář
5 fotek, minulou sobotu, 1 847 zobrazení, přidat komentář
1 fotka, 16.9.2016, 1 313 zobrazení, přidat komentář
Boat 6 | okay2
1 fotka, minulý pátek, 1 408 zobrazení, přidat komentář
BURA 18 | okay2
1 fotka, 3.1.2016, 4 262 zobrazení, přidat komentář
Gallery(1) 32 | iche
101 fotek, 18.11.2016, 3 364 zobrazení, 3 komentáře
13 fotek, 21.6.2010, 6 775 zobrazení, přidat komentář
8 fotek, 29.5.2010, 6 200 zobrazení, přidat komentář
21 fotek, prosinec 2015 až srpen 2016, 2 129 zobrazení, 91 komentářů | koníčky, oslavy, umělecké, zábava, země
Když si vzpomenu na dva roky cestování po Africe, vybaví se mi hlad a žízeň. Většina území subsaharské Afriky je pro gurmána stezkou odvahy. Někdy není co jíst, jindy to nemá žádnou chuť a odporně to páchne nebo je to polosyrové maso neznámého původu, ze kterého lze snadno chytit nebezpečnou chorobu.
Saharská Afrika, alespoň její severní část, je v tomto směru úplně jiná. Od Maroka až po Egypt je dobrého jídla všude dost. Mezi typická jídla tam patří kuskus, tažín a shawarma.
Kuskus je jednou ze základních potravin severoafrické kuchyně. Je to spařená krupice z pšenice, ječmene nebo prosa. Kuskus se při přípravě nevaří, ale zalévá vroucí vodou nebo vařícím pokrmem. Podává se zeleninou nebo masem. Zvláště v Alžírsku jej připravují výtečně a servírují s vynikajícím napěněným čajem.
Tažín je severoafrický pokrm, ale zároveň také keramická nádoba, v níž se pokrm připravuje. V kuželovité nádobě se většinou dusí zelenina s masem. Nejlepší tažín dostanete v Maroku a v Mauretánii, kde k jídlu nesmí chybět silný mátový čaj.
Shawarma je blízká řeckému gyrosu nebo tureckému kebabu. Jedná se o čerstvé hovězí, jehněčí, kuřecí, skopové či telecí maso zalité tahinou nebo hummusem (chuťově výrazné zálivky), zabalené do tenkého chleba. Dle mého názoru dělají nejlepší shawermu na světě v Sýrii, ale mluvíme-li o africké gastronomii, nejlepší je patrně egyptská. V Egyptě také stojí za ochutnání pálivé košari a vynikající nakládaná zelenina s balkánským sýrem (cestovatel se ovšem neubrání občasným střevním a žaludečním komplikacím). Po jídle je nepsanou povinností vychutnat silnou kávu připravovanou v džezvě a vodní dýmku.
Při pobřeží jsou základem jídelníčku plody moře. Kromě běžně známých ryb jsme ochutnali také murénu, rejnoka, barakudu nebo žraloka, i když raději se na tyto tvory díváme pod vodou při potápění. Nejchutnější rybou je pro nás kanic. Na Madagaskaru vám ho rybář připraví na ohni přímo na pláži, zatímco jeho kolega vám vyleze na palmu pro kokosový ořech a to všechno skoro zadarmo.
Patrně nejhladovější oblastí Afriky je sahelský pás, což je zcela vyprahlé území mezi Saharou a tropickou Afrikou, táhnoucí se od Senegalu napříč kontinentem až k Súdánu. V Sahelu je to s jídlem opravdu hodně špatné, chybí tady totiž i ovoce a zelenina, která v tropických oblastech zdařile maskuje nedostatek potravin. V Sahelu jsme byli několik měsíců a ve vzpomínkách mi zbyla jen rajčata, jahodové sušenky, písek mezi zuby, pocit hladu a šílené žízně. Katastrofální nedostatek pitné vody ukazuje fakt, že například v Mali zaplatíte za pitnou vodu i několikanásobně více než za lahev koly.
Trest za pití jiné než pitné vody může být v subsaharské Africe tvrdý a rychlý. U nás to byl opakovaný zánět močových cest a dva několikadenní pobyty ve špinavých nemocnicích.
Příjemným překvapením v hladových zemích Sahelu byl Súdán, kde mimo válečné zóny najdete dostatek jídla a dokonce i nějakou tu chuť. Zvláště shawarma je tam dobrá a chutné jsou i sladké koblihy podávané k ranní kávě. Zajímavé je stravování v Burkině Faso, kde se na ulici najíte jen ve stanovenou dobu. Brzy ráno je ve stáncích k dostání jakási houska s máslem. Potom až v poledne se v ulicích objeví stařeny s podivně páchnoucími hrnci plnými fazolové kaše. Za hodinu vše uklidí a do večera se prostě nenajíte.
V rovníkové Africe jsme hlad upláceli ovocem. Pár týdnů je to celkem bez problému, ovšem po delší době se na ovoce už nechcete ani podívat. Potom přijdou vhod poklady buše. Ochutnali jsme ze zoufalství několik zvířat a raději jsme nechtěli vědět, co vlastně jíme. Asi nejpodivnější stehýnko, nápadně podobné lidskému, jsme pozřeli v Ghaně. Naopak nejchutnější stehýnka byla ta žabí, servírovaná na Madagaskaru s výbornými houbami. Žába má chuťově blízko kuřecímu, je ale jemnější a lahodnější.
V Malawi je národním jídlem síma, což je kaše bez chuti podávaná s rybou z jezera Malawi. Je těžké uvěřit tomu, že kaše nemá žádnou chuť, ale je to opravdu tak.
Zářivou výjimkou mezi hladovými zeměmi je Etiopie. Národním jídlem je tam tzv. inžara, což je velká nakyslá placka podávaná s masem (často syrovým) nebo se zeleninovou přílohou v období masového půstu, který se v Etiopii důsledně dodržuje před křesťanskými svátky a v průběhu roku každou středu a pátek. Nakyslá placka se zpočátku zdá být nepoživatelná. Cestovatel ale nemá na vybranou, protože v Etiopii se nic jiného na ulici nepodává. Po několika dnech si začne na tajemně zvláštní chuť (zprvu nápadně připomínající zvratky) zvykat a nakonec se do ní zamiluje. V Etiopii se také vyrábí několik značek místních piv, kterým nelze nic vytknout, možná i díky tomu, že několik pivovarů tam stavěli Češi.
Gurmánským zážitkem číslo jedna je v Etiopii káva. Ta totiž původně pochází právě odtud a lze říci, že káva je jedním z nosných pilířů etiopské kultury. V malých vesnických kavárnách (hliněných chýších) každé ránou posypou podlahu čerstvě namletou kávou. Uprostřed chýše se na čerstvou trávu připraví žhavé uhlíky, na které se položí keramické nádoby s úzkým hrdlem, ve kterých se připravuje káva. Místo sítka se do keramického hrdla nacpe tráva a káva se rozlévá do typických malých šálků bílé barvy s barevným zdobením. Chuť je opojná. Podle mého názoru (podepřeného zkušeností ze sta zemí celé planety) jde o nejlepší kávu na světě a veliký gurmánský zážitek na africké dobrodružné stezce gurmánské odvahy.

Více v nové knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Koupit online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Autor
Ondřej Havelka – cestovatel a religionista. Procestoval více než 100 zemí celého světa. Nezávisle prošel několik oblastí zasažených válkou. Na svých dobrodružných výpravách se zaměřuje na odlehlá domorodá etnika, jejich kulturu, historii a religiozitu. Napsal několik knih, mezi nejnovější patří cestopis Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU a pohádka Jak se trpaslík Ferina stal egyptským faraonem.
15 fotek, říjen 2008 až prosinec 2016, 1 678 zobrazení, 52 komentářů | cestování, dokumenty, lidé, události, zábava
Mnohem více najdete v nové knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
Koupit online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1

Ukázka:

Zasvěcení

Sedíme na vrcholu Rachefovy pyramidy v Gíze a navzdory nepředstavitelnému horku si balíme zaslouženou cigaretu. Je tady se mnou Mike, chlapík s minulostí cizineckého legionáře, se kterým si lidsky vůbec nerozumím, ale spojuje nás zvláštní touha jít tam, kam se chodit nemá. Mlčíme. Posvátné ticho přerušuje vzplanutí zápalky, hořící tabák a občasné zapraskání zapomenutého semínka.
Jihoafričan Jacques tady chtěl sedět také, vlastně to byl jeho nápad, dát si cigaretu na vrcholu nejvyšší pyramidy v Egyptě, a ten mu také dodával sílu na jeho cestě napříč Afrikou. Zvláštní modrooký blonďák s pohnutým osudem. Ztratil se někde v Súdánu a jsem si skoro jistý, že už nežije. Bylo mu 29 let. Švýcar Sebastian tady s námi sedět nechtěl, nesnáší výšky. Teď je ale opět v nemocnici se závažnou tropickou chorobou, na jeho cestě Afrikou už potřetí. Odhaduji, že by přes svůj strach z výšek raději seděl s námi tady na nejvýše usazeném kamenném bloku, který už čtyři a půl tisíce let rozpaluje slunce svými ostrými paprsky. Místo toho leží na hodně rezavém nemocničním lůžku v Addis Abebě.
Bylo nás víc, cestovatelů, dobrodruhů a hledačů, kteří jsme se potkali na nejpodivnějších místech na našich cestách Afrikou. Příběh každého z nich inspiroval ostatní a dodával novou touhu, když původní vzplanutí vyhasínalo pod tíhou africké každodennosti. Všichni jsou v mém srdci a já jim děkuji, že sebrali odvahu a dopřáli mi tu krásnou možnost opravdového setkání. Moje partnerka Míša na nás čeká dole, opřená o nejnižší vrstvu obřích kamenných bloků. Jejím úkolem je odvést pozornost hlídačů v případě, že by si nás všimli, až se vrátí z polední modlitby. Je totiž pátek a všichni do jednoho se odebrali do nejbližší mešity. Přiznávám, že jsme nedokázali odolat a využili jsme hodinu, kdy jsou pyramidy prakticky bez dozoru. Lézt nahoru je totiž už mnoho let zakázáno.
Cigaretový kouř na okamžik mění atmosféru, když čichová paměť automaticky promítá tisíce intenzivních zážitků spojených s nádechem kouře na cestách světem. Výhled na okolí pyramid spouští gejzíry nedávných vzpomínek. Celá Afrika od nejjižnějšího pobřeží až sem leží pod námi a připomíná dlouhé dva roky strávené s Míšou na cestě přes třicet černých zemí. Nevím, jaký výhled má ve svých myšlenkách Mike, a tak se snažím číst v jeho očích, ale oči člověka, který střílel do lidí, jsou zvláštně nečitelné. Opravdu si nerozumíme. Minulý měsíc jsme spolu byli v devadesátimetrové hloubce, což je hodně za bezpečnou hranicí. Jsme totiž oba instruktoři potápění a v těchto týdnech pracujeme na stejné jachtě na pobřeží Rudého moře. Teď spolu sdílíme špičku pyramidy v naprosté rozdílnosti pohledů na svět. Divné.
Afrika ale přináší jenom divné věci, které zdánlivě nedávají smysl. Teprve po dlouhé době, když se člověk přestane Afriky ptát, ona odpoví proč. Ještě nestojíme před branami Damašku, ale naše kroky budou neomylně kopírovat starozákonní exodus, abychom překonáním Rákosového moře dospěli po dlouhé pouti ke smyslu všech těch nekonečných útrap. Teď to ovšem ještě netušíme. Zhasínáme cigarety, abychom slezli přímo do náruče egyptské policie. Míša se snažila, ale neměla šanci. Už na nás čekají...
pinis 5 | ludex420
2 fotky, minulý čtvrtek, 2 156 zobrazení, přidat komentář
46 fotek, 21.11.2016, 3 519 zobrazení, přidat komentář
... 19 | ludex420
5 fotek, letos v listopadu, 3 582 zobrazení, přidat komentář
18 fotek, 26.11.2016, 7 683 zobrazení, 10 komentářů | zábava
Kolem rybníka se občas dějou věci, to by jste nevěřili...
39 fotek, podzim 2014, 1 243 zobrazení, přidat komentář
178 fotek, 11.8.2015, 4 282 zobrazení, přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.